Do Říma s láskou

Název jsem si vypůjčila od filmového mága Woodyho Allena. Je to jeden z jeho slabších filmů, ale zní to hezky: „Do Říma s láskou.“ A tak jsme si v tomto duchu vymysleli tento výlet. Řekli jsme si, že se pojedeme na přelomu podzimu a zimy ohřát do uměním prosáklé atmosféry starého Říma. 

Někteří z nás tam vyráželi s láskou již po několikáté, jiní s očekáváním, jaké to v tom Římě bude. Město, které známe z filmů, z fotografií, pohledů, ale z hodin dějin umění, literatury, zeměpisu, dějepisu. Možná už každý učitel jednou ve své hodině mluvil o věčném městě, o městě, které mnohé umělce celá tisíciletí inspirovalo a pořád inspiruje. Město, kterého pulz slyšíte ještě dlouho po návratu domů, čeho důkazem jsou reflexe účastníků tohoto milého zájezdu.

Kdybych si měla vybrat úplně ty nejlepší zážitky (za mě) tak to určitě bude „Promlouvání ptačího ducha“. První den po celodenním putování jsme vyšli schody k jednomu kostelu. Bylo už po západu Slunce a my se rozhlíželi po Římě. Naše oči zaujali ptáci, kteří tancovali nad zapadlým Sluncem a na mě to působilo tak, že se nám tím snažili něco sdělit, bylo to kouzelné.  (E.M., 7.C)

Tentokrát jsme navštívili přesně to, co mi v poznání ŘÍMA ještě chybělo. Velkým zážitkem byla návštěva Vatikánu. Přestože jsem ho s rodiči prošel, návštěva se školou měla větší kouzlo a přinesla i nové poznatky díky návštěvě vatikánských muzeí. Nezapomenutelný zážitek byl uvidět samotného papeže naživo! Skvělá byla volba památek, o kterých jsme se učili v dějinách umění. O některých jsme si povídali již dávno, ale když jsem je uviděl živě, hned se mi v hlavě vybavily. A také spatřit na vlastní oči obrazy a sochy, o kterých jsem něco věděl, mělo pro mě přidanou hodnotu. Jediné, co trošku občas pokazilo výborný zájezd, bylo bloudění městem. Ale každé plus musí mít i nějaké mínus a obráceně. Díky tomu jsme si alespoň užili více legrace a koupili něco pěkného. (T.R., 9.C)                                                                

Řím je krásné město plné památek a zeleně. Velmi se mi líbí obrovské platany a křivolaké uličky. Myslím…že se mi líbí i lehce rozbouřená doprava. Bylo krásné procházet městem, kde jsem mohl obdivovat vše a ještě víc užasnout, když se zároveň objevil monument či kolosální stavba. Bylo to jako kdybych vstoupil do jiného světa, jako z nějaké knížky, kdy se hlavní hrdina zamotá do nějaké obrovské tržištní metropole. Byl to úplně jiný nádech a navíc v Římě bylo ještě zeleno. (M.V., 8.C)

Moc se mi líbila Fontána di Trevi – z fotek mi připadala nádherná, ale vidět ji dokonce ještě i na vlastní oči – to byla krása. Detaily soch byly úchvatné …. líbilo se mi moc i to, jak byla fontána obrovská a přitom stále tak něžná. I Pantheon byl unikátní – i tím, jak má otvor ve stropě, který vrhal po celé stavbě paprsky a vlastně (co si pamatuji) byl v interiéru i jediným zdrojem světla. (A.M., 8.C)

Byl pro mě velký zážitek vidět papeže a dokonce i tak zblízka. Protože někteří lidé jezdí přes celý svět, aby ho mohli vidět. A z architektury se mi nejvíce líbil Pantheon, už předtím byl asi jedním z mých nejoblíbenějším míst. Nelíbila se mi moc ta cesta autobusem, protože byla dost dlouhá a nešlo mi usnout. Také mě ale zas tak moc nenadchlo Colosseo, z vyprávění, fotek a podobných věcí působí vždy tak ohromně a zajímavě, ale ve výsledku ani tak ohromující není a popravdě jsem ráda, že jsme nešli dovnitř. (J.Š., 8.C)

Bylo fajn, že jsme u každé výstavy či památky neměli průvodce, ale že jsme si vše mohli prohlédnout dle našeho uvážení a v našem tempu. Nejvíc se mi líbilo ve Vatikánu. Bazilika sv. Petra byla monumentální. Také bylo fajn, že jsme se na spoustu míst dopravovali pěšky. Bylo super, že jsme Řím nepoznali uspěchaně, ale v klidu. U každé památky jsme zůstali dostatečně dlouho. A na závěr, líbila se mi pauza na oběd, hlavně to, jak se každým dnem prodlužovala. (Ch.B., 8.C)

Mile mě překvapilo kupodivu hodně stromů. Ty tyčící se vysoké borovice nad ulicemi byly opravdu něco jiného, než když u nás vidíte smrk. A o těch platanech shazujících dlouhé větve přes zídku skoro až k proudící řece ani nemluvím. Trochu jsem si myslela, že tam nebude moc zeleně, ale zmýlila jsem se. Doufám, že se ještě někdy do tohoto kouzelného města vrátím. (E.H., 8.C)

Z Říma jsem se vrátila plná dojmů. Dvacet jedna hodin cesty z Prahy se nachází úplně jiný svět, jak památky, tak i lidé a rostlinstvo je úplně jiné než zde. Cestou autobusem jsem se snažila zachytit přes zamlžené okno piniové borovice, uvědomila jsem až na místě, jak marné bylo moje snažení, když jsem spatřila, že jsou na každém rohu. Řím nepoznáte jen z obrázků. Musíte navštívit jeho atmosféru, abyste poznali, jaký doopravdy je. (D.V., 8.C)

Ochutnali jsme pravé italské delikatesy, včetně italského gelata. A v neposlední řadě jsme se pomocí tužky a papíru pokusili zdejšího genia loci zachytit. Určitě jsem zde nebyl naposledy, návrat jsem si podmínil (potvrdil) hozením mince do Fontány di Trevi. (Š.P.,8.C) 

Zaujala mě většina památek, které jsme prošli, zvláště katakomby mě fascinovaly, ale například Koloseum nenaplnilo moje očekávání. Taky mi celkem vadilo, jak nás všichni na začátku výletu strašili, že je zde hrozně moc zlodějů, což vím, že je nezbytné zmínit, ale dost mě to vystrašilo.
Jsem ráda, že jsme se mohli už ze skoro mrznoucího počasí přesunout do vysluněného Říma, který byl také plný lidí a turistů, což bylo občas nepříjemné. (M.J., 8.C)

Na závěr pár mobilních záběrů, možná o něco intimnějších, osobnějších, živějších momentek, záblesků nečekaných emocí, štěstí, únavy. 

Věřím, že těch pár slunečních dní v Římě na konci listopadu vtáhlo jednu zvědavou pražskou skupinku milovníků krásy do fascinujícího příběhu historie lidstva a umění natolik, že se jí už teď zdá o návratu do tohoto krásného města.