Vernisáž výstavy Vanitas

Výstava již žije svůj život, abychom se však vrátili k jejímu zahájení, použiji proslov, který na vernisáži přednesli žáci Štěpán Poláček a Richard Macek. Ten snad nejlépe přiblíží atmosféru tohoto krásného odpoledne, v rámci něhož odzněla i skladba od Johanna S. Bacha, kterou na violončelo zahral Savva Litvin a úryvky ze starozákonní knihy Kazatel v interpretaci Nicol Řezníčkové a Vojtěcha Capandy. 

Vanitas se jako téma dotýká umělců už celá staletí. Jejich dílo ukazuje a odráží proměnu vztahu lidstva ke smrti a umírání, k prázdnotě, k pomíjivosti a marnosti všeho, klade ho do protikladu k druhému břehu, ke světu zrodu, krásy bytí a radosti ze života. Někdy se, a to nejenom v tvorbě, tyto světy prolínají, žijí v dokonalé harmonii kontrastů.

 

Východiskem této výstavy se stala doba, ve které žijeme, která nás stáhla ze zaběhaných stereotypů naší existence do jakéhosi nouzového režimu. Zavřeni doma jsme byli postavení před novou realitu, a jistě mnohem víc než kdy jindy jsme řešili otázku smyslu našeho bytí.

 

Náš výtvarný projekt Vanitas začal stejnojmennou výstavou, kterou jsme na podzim tohoto roku zažili v Doxu, kdy jsme se účastnili interaktivní komentované prohlídky s následným workshopem.  Byla to skvělá možnost, jak se dotknout umění zblízka, inspirovat se tvorbou současných umělců, přemýšlet o jejich díle a najít skrze velké umění cestu k vlastní tvorbě.

 

Abychom se ještě víc přiblížili tématu, nahlédli jsme do starozákonní Knihy Kazatel. Mnohé z nás hloubka myšlenek a moudrost slov Kazatele přímo ovlivnily. Pomíjivost bytí a marnost všeho, koloběh rození a smrti, který nelze zastavit, se staly ústředními tématy našich prací.

 

Zážitek z vidění a poznání se proměnil v zážitek z tvoření. Skrze vlastní tvorbu jsme museli přemýšlet, hledat smysl, směr a cestu, jít do hloubky, ale ne proto, abychom teď vše najednou pochopili a našli, ale abychom tu odpověď nikdy nepřestávali hledat.

Tato výstava dokazuje, jak různorodě možno k tématu smrti, koloběhu života, pomíjivosti a marnosti přistupovat – a to od realistických zobrazení přes stylizaci, až k nekonkrétnímu, abstraktnímu pojetí.  

 

Když se budete dívat pozorné, uvidíte, že smutek střídá radost, že jsou zde výkřiky barev volající po životě, rozehrané hry života a smrti v protikladu k barevně redukované melancholii, obrazům stárnutí a smrti.

Co se techniky týče, jsou tu zastoupené klasické přístupy k tvorbě jako kresby a malby, ale i koláž a asambláž, prostorové objekty a počítačová grafika.

Na tomto místě bychom chtěli poděkovat našim učitelkám výtvarné výchovy za jejich usměrňování a cenné rady v práci na tomto projektu.

Děkujeme za pozornost a užijte si výstavu!